HISTORIE CYKLISTIKY
VÝVOJ KOLA
Kolo jako takové vymysleli před 4.500 lety Sumerové. Používalo se na povozy tažené zvířecí nebo lidskou silou. Za Římské říše nastal rozmach převozu osob na povozech tažených koňmi.
Až v roce 1800 uralský nevolník Artamov vytvořil želený samohyb, jenž byl pozoruhodný tím, že měl na předním kole šlapadla. Na takto sestaveném stroji uskutečnil cestu z Verchoturje do Moskvy a zpět (cca 3800km a přes Ural!).
Hromadně začal samohyby vyrábět až německý baron Karl Friedrich Drais, praotec bicyklu. V roce 1813 sestrojil svůj první samohyb ovládaný pomocí oje na předním kole. Vynález byl pojmenován Draisina. Po několika neúspěšných pokusech byl v roce 1818 patentován. Dosáhl průměrné rychlosti 15 km/hod. Tento stoj byl značně nepohodlný, někdy přezdívaný kostitřas. Měl loukoťová kola s železnou obručí a dřevěný rám, na kterém se přímo sedělo. Brzdilo se patami, což v době, kdy obuv byla luxusní záležitostí a podrážky pouze kožené bylo poněkud nepraktické.
NÁSLEDUJÍCÍ VÝVOJ
Pryžová obruč (1869) – Thevenon při závodech diskvalifikován pro použití gumových obručí (vynálezce vulkanizačního procesu pan Goodyear rok 1839), diky nimž dobyl jasného vítězství nad soupeři. Podobu dnešním pneumatikám dal v roce 1890 irský zvěrolékař John Dunlop.
Pohon zadního kola převodem – vyrobila firma Mayer and Co. z Paříže. Použila řetězového převodu, ale nevzbudila žádný zájem.
Od roku 1994 je profesionální i amatérská cyklistika sloučená v kategorii OPEN.